Wild Love

6.

MAX:

 Rozlepím oči, a pohled nasměruji k oknu. Prší, jako obvykle touhle dobou. Ne, že by mi vadil déšť, ale věděla bych i o lepším počasí k honbě za vlčicí… Povzdechnu si – dneska to zase nepůjde.

Zvednu se z postele, a začnu sobotu, jako každou jinou – kuchyň, koupelna, úklid domácnosti. No, pokud se odpoledne udělá líp, mohla bych za ní jet. Možná…

ANDY:

 Stojím u okna a bezduše zírám do telefonu. Ještě pořád se neozvala… Třeba jen zapomněla, nebo nemá čas. No jasně, nemá čas. Určitě nemá čas – má motorku, s ní je spousta práce.

Někdo zaklepe na dveře. „Dále,“

„Andy, broučku, máš tu návštěvu,“ oznámí mi Jane ustaraným tónem. Překvapený vykročím směrem ke dveřím, a pak sejdu schody.

„Christiane!“ No to snad není možný! CC se vrátil!

„Andy, broučku!“ dobírá si mě, a hrne se, aby mě objal a dal herdu do zad, tak jak ho to naučil Jake.

„Pako!“ oženu se po něm, a on se začne smát tím jeho hřmivým smíchem, až to duní po celém domě.

„To je radosti,“ kroutí Jane se smíchem hlavou. Oba s Chrisem pokrčíme rameny a smějeme se dál. Jsem rád, že ho vidím, po tak dlouhé době.

„Jak bylo?“ vyzvídám, když sedíme u mě v pokoji.

„Parádně, měl jsi vidět tu nádhernou přírodu! Všechno tam bylo naprosto úžasný,“ nadšeně mi vypráví, a já hltám každé jeho slovo.

„A co u tebe?“ zeptá se, když skončí s vypravováním.

„Jo, dobrý.“ Odpovím.

„Jane říkala, že jsi nějakej přešlej,“

„Přehání,“ mávnu rukou.

„Andy, Jane dost možná přehání ve všem, co vypustí z pusy, ale teď má o tebe fakt starost. A uznej  - to ona málokdy,“ promlouvá mi do duše. Jen sklopím hlavu.

„Tak povídej, Andy.“ Pobídne mě, a přátelsky mě poplácá po rameni. Zhluboka se nadechnu.

„Já ti fakt nevím, Chrisi… Je tu jedna holka, Max,“ usměju se, když vyslovím její jméno, a na mysl mi vytane její úsměv.

„To je super, ne?“ožije CC.

„To právě nevím,“

„Jak nevíš? Ty ji máš očividně dost rád.“ Konstatuje.

„Jak jsi na to přišel? Řekl jsem jen její jméno, nic víc.“ Divím se.

„A to mi bohatě stačilo, Andy.“ Odpoví mi s úsměvem. „U tebe není zrovna dvakrát obvyklý, že by ses do někoho zakoukal, ale když jsi začal mluvit o Max, úplně ses rozsvítil. Tak a teď mi řekni, v čem je problém,“

„Neozvala se mi,“ svěsím ramena.

„Tak se ozvi ty jí.“

„To je blbý… Co když ji budu otravovat? A když mi neodepsala předtím, proč by teď měla? A vůbec…“

„Neblbni, ty trubče. Fakt je, že po písmenkách to u vás asi nebude to pravé ořechové…“ zadumá se.

„No, tak za ní prostě půjdeš!“ vylítne nadšeně.

„Vždyť ani nevím, kde bydlí,“ zdráhám se.

„A ty si myslíš, že Jane to nebude vědět? Ty ji opravdu tak moc podceňuješ?! Že se nestydíš!!!“ spustí a koutky mu cukají vzhůru.

„No, dobře, na to jsem nemyslel…“ uznám. „No ale přece jen tak nemůžu zazvonit u dveří ‚Čau Max, tady Andy, půjdem spolu ven? Jen tak mimochodem, nepřestanu otravovat, dokud neřekneš ano.‘?“

„To je pravda, to by s tebou nikam nešla,“ přikývne na souhlas. Hodím po něm polštář, on ho chytí a hodí mi ho zpět. „Řekni mi úplně všechno. Úplně.“ Vybídne mě, a poposedne na posteli.

„Vlk?“

„Jo. Teda Max si myslí, že spíš vlčice,“ potvrdím.

„A na co tady asi máš mě a Purdyho?“ vyprskne.

„Purdy stopuje i vlky?“ žasnu.

„Purdy stopuje všechno, co je živý.“ Plácne se do čela. „Na co myslíš, Andy?!“ Lehce sklopím hlavu a usměju se, to myslím mluví za vše.

„No jasný,“ směje se CC. „Tak pojď, zavoláme mu,“

„Komu?“

„No Purdymu přece,“ koulí očima, a já jen omluvně pokrčím rameny.

„Ashi? Tady CC, hele jsem právě u Andyho, a říkáme si, že by se nám dost hodila tvá pomoc… Co ty na to?“ spustí Christian do telefonu.

„Nazdar, Chrisi… Jak já vám můžu pomoct?“ CC stojí blízko mě, takže slyším každé Ashovo slovo.

„Mohl bys za náma přijet?“

„Tak to v žádným případě, teď to nejde.“ Zamítne Ash.

„Ashley, nebuď labuť,“ přemlouvá ho CC.

„Sorry, CC, teď se mi to fakt nehodí.“ Chris i s telefonem odchází dál ode mě, až nakonec zmizí ve dveřích. Dál sedím na posteli, a čekám, až se vrátí. Asi za pět minut se dveře otevřou a Chris stojí v nich. Přisedne si ke mně na postel.

„Tak jak?“ zeptám se netrpělivě, když dlouho nic neříká. Stejně řekne, že nepřijede…

„Jo, přijede.“ Oznámí mi, jako by nic.

„Děláš si srandu?!“

„Ne.“

„Jaks ho překecal?“

„Mám svoje techniky…“ zubí se na mě vítězoslavně.

„A v kolik tak?“ptám se nedočkavě.

„Budou tu okolo druhý, poveze ho Jinxx.“

„Super, se tu nakonec sejdem všichni, ne?“ směju se.

„Taky si říkám,“ souhlasí CC.

MAX:

 „Max?!“ zahuláká Cathy. Strhnu sluchátka z uší, seskočím z parapetu, a pomalým krokem vykročím za sestřiným hlasem.

„Co je?“

„Máš návštěvu,“ oznámí mi se záhadným úsměvem, opírajíc se o otevřené vchodové dveře.

„Já? To bude omyl.“ Mám se k odchodu.

„Jmenuješ se Maxine – kruciš, měla jsem říct jen Max! – Tarnerová?“ otáže se sestra nekompromisně.

Ne. Ne, ne, ne! Vylítnu ke dveřím, a… ano. Andy.

Andy, a kdo? Poněkud překvapeně si prohlížím tři kluky, co přišli s Andym.

„Ahoj,“ pozdraví Andy. Než mi dojde, že je to na mě, chvilku to trvá. Jsem zvyklá, že když je někde víc lidí, neodpovídám. Tím spíš, že na mě málokdy někdo mluví…

„Eh, ahoj,“ vymáčknu ze sebe konečně. Andy se usměje.

„Mohla bys s námi jít ven? Myslím, že to pro tebe bude hodně zajímavé,“

„Zajímavé?“ zeptáme se s Cathy jednohlasně.

Andy těká očima ze mě na Cathy, až nakonec jeho pohled spočine na mě. „Chceš ji vidět?“

„Jasně!“ vyrazím ze sebe bezmyšlenkovitě.

„Tak jo… Můžeme vyrazit?“

„Hned jsem zpátky!“ vyhrknu, a ačkoli zásadně neběhám, rozběhnu se ve svých nejvytahanějších teplácích a nejstarším band tričku do svého pokoje.

Otevřu skříň, a vylovím z ní tmavě modré džíny a obyčejné černé triko. Z druhé skříně vytáhnu černou mikinu, co má na zádech napsáno FOB.

„Kdo to je?“ řekne sestra, a ve mně hrkne. Až teď si všimnu, že se opírá o dveře s šíleně otravným úsměvem na rtech.

„Andy.“ Odpovím jednoduše.

„A?“

„Nevím,“

„A koho chceš vidět?“ vyzvídá dál, a já se zaseknu v pohybu. Stojím v pokoji naproti sestře s kalhoty u kolen. Pár vteřin nad tím přemýšlím.

„Budu ti o tom vyprávět, až se vrátím.“ Zvolím nakonec nejlepší alternativu, a pokračuji v oblékání.

„A kdy se vrátíš?“

„Nevím,“

„To už jsem někde slyšela,“ zakoulí očima.

„To je možný,“ souhlasím, protože vím, že právě to ji naštve víc.

„No nepovídej!“ zašklebí se na mě. Rychle jí to vrátím, prohlédnu očima místnost, a pak vyrazím ke dveřím. Cathy mi je samozřejmě v patách.

„Do večera budu doma, slibuju.“ Políbím sestru do vlasů, tak jak to dělám snad od vždycky, a zavřu za sebou dveře.

„Jo, kluci, tohle je Max,“ řekne Andy „Max, tohle je Ash, CC, a Jinxx.“

„Ahoj,“ pozdravím a usměju se.

„Ahoj,“ řeknou dva z nich jednohlasně, a hned za nimi ten třetí dodá „Čau,“ a tak zvláštně se na mě podívá. Všichni vypadají mile. Až se divím, že z jejich společnosti nejsem nervózní.

Nasednu do dodávky s klukem, kterého sotva znám a dalšími třemi, které vůbec neznám, a vyrazím s nimi, absolutně netuším kam. A je mi fajn.

„CC, Ashi, řekli byste Max, proč tu jste?“ požádá je Andy.

„Tak, Max,“ začne jeden, a druhý se nadechl, aby také něco řekl, ale nakonec neřekl nic. Takže tihle dva jsou Ash a CC. To znamená, že ten, co řídí, je Jinxx. Ten, co má zvláštní pohled i přezdívku. Na chvíli mu zůstanu viset očima na zádech. Dokud se nezaposlouchám do věty, kterou CC nebo Ash začal.

„Já se věnuju orientaci v lese, studuju mapy, a vůbec geografii.“

„A já jsem lovec.“ Řekne ten druhý.

Lovec. Ona… Ne! Andy mu o ní řekl… To ne…!

„Tedy, mohl bych být, kdybych chtěl. Ale já nechci, a tudíž jen stopuju. Všechno, co je živé dokážu najít.“ Dodá, a mě spadne šíleně obrovský kámen ze srdce. Vydechnu.

„Víš, co to znamená?“pohlédne na mě Andy.

„Že… že ji můžeme najít?“ zeptám se s nadějí v hlase.

Andy přikývne „Přesně tak,“ usměje se.

Já mu úsměv oplatím. Vlastně ne úsměv, zářivě se zubím na všechno a všechny kolem sebe, a nemůžu toho nechat. Nejde to!

 Dodávka zastaví na tomtéž místě, co vždycky parkuju, když jedu do toho lesa. Zbrkle si rozepínám pás, a snažím se uklidnit. S křečovitým úsměvem vystupuju z auta, a mírně se oklepu zimou. Jo, chtělo to víc, než mikinu. Ale co, to vydržím!