Sedím na parapetu v okně a obličej si chladím o okenní tabuli. S nadšením sleduji kapky, stékající po skle. Vytvářejí potůčky, co se slévají do dalších a dalších, až se nakonec všechny sejdou v louži, co se vytvořila na parapetu z venku. Je to krásné. Zavřu oči a nechám se unášet poklidnou melodií deště. Kapky neúnavně bubnují svou tichou píseň, a já mám pocit, jako by mě ta melodie přenášela do jiného světa. Mnohem hezčího a klidnějšího. Všechen stres, napětí a únava každodenního shonu mě pomalu opouští. Má dešťová ukolébavka přivolává spánek, který mi otevírá svou náruč. S radostí se do ní vrhám - za posledních pár dnů jsem toho moc nenaspala...
Cink! Trhnu sebou a vykulím oči. Uvědomím si, kde jsem a co se právě stalo. Opravdu jsem usla. A bývala bych spala dál, nebýt té zatracené techniky! Zamračím se na rozsvícený displej telefonu. Ne, teď mají všichni smůlu. Takovou dobu jsem čekala na déšť, tudíž mě z něj teď nikdo nesmí rušit. Líně se protáhnu a pohled nasměruji ven. K mému zklamání zjistím, že již zmírnil. Teď už je z něj jen mrholení. *To máš z toho, že spíš kdy nemáš!* Nebe je zbarvené do odstínů šedi, jen proužek těsně nad obzorem protrhává šedou clonu, za kterou prosvítá růžová. Slunce se sune níž a níž, až zmizí úplně a nezbyde po něm ani ten narůžovělý proužek. Celá obloha je zahalená do šedé. A možná je to tak hezčí.
Mrholení ustalo úplně. Slézám z parapetu a po pár krocích se zhroutím na postel. Pořád jsem unavená, ale ne dost na to, abych usla. Obrátím hlavu napravo a spatřím knížku. Ne dost unavená, abych usla, ale příliš na to, abych četla. Natáhnu se pro sluchátka a zaposlouchám se do první skladby.
"...
Let shadows die,
so I can feel alive
A church of lies
can't tell me what is right.
Our little victories and desires won't live on.
Let shadows die
So I can feel alive
Feel alive
I feel alive, yeah!
In fear and faith (in fear and faith)
The candles light our freedom.
By tainted night
We live this war of wisdom.
..."
..."
Tak nějak mi to připomnělo můj sen. Který mohl být delší, kdyby ten pitomý mobil necinkal! Znovu se zamračím na telefon. Ale zpátky k tomu snu...
Asi až teď mi to došlo. Asi... Nevím. Ale možná o to tam právě šlo - zabít stín strachu.
Les. Hluboký les, kterým světlo prosvítalo jen na pár místech. Všude bylo naprosté ticho. Z ničeho nic se za stromem mihla postava. Celá v bílém. Vlasy, co jí splývaly po zádech kontrastovaly s jejím oblečením. Byly černě černé a sahaly jí až do půli zad. Z bledého obličeje svítily velké zelené oči, lemované hustými vějíři řas. Vypadala vystrašeně a přerývaně dýchala. Skoro jako by... před něčím utíkala? Ale před čím? Les začínal tmavnout. Dívka kolem sebe těkala očima. Něco hledá? Před ní se objevil stín. Vypadalo to, jako by se mlha snažila získat tvar. Dívka klekla na kolena. Plakala. Ale ne slzy...Krev? Je možné, aby někdo brečel krev? A vážně je možné, aby si... za ní stoupla úplně ta samá dívka? Jako by byla její naprosto přesnou kopií. Jako by ji někdo naklonoval... No, ne. Jeden rozdíl by se našel. Ta první dívka měla v očích strach, zatímco ta druhá... Síla v jejích očích... Skoro by vás zlomila jediným pohledem. Mlha - dá-li se tomu tak říkat - vydala nadpozemský řev, a pak se rozplynula. Obě dívky se postavily naproti sobě. Nehybně na sebe zíraly. Les začal mizet. Skoro jako ta mlha, nebo co to bylo... Objevila se zelenooká dívka, stojící před zrcadlem v bílé místnosti. Setřela slzu, stékající po tváři, zavřela oči a třikrát se zhluboka nadechla, otevřela oči, nasadila nic neříkající výraz a vyrazila ke dveřím.
A pak už jen to pitomé cink.
Vážně divný sen...
Asi až teď mi to došlo. Asi... Nevím. Ale možná o to tam právě šlo - zabít stín strachu.
Les. Hluboký les, kterým světlo prosvítalo jen na pár místech. Všude bylo naprosté ticho. Z ničeho nic se za stromem mihla postava. Celá v bílém. Vlasy, co jí splývaly po zádech kontrastovaly s jejím oblečením. Byly černě černé a sahaly jí až do půli zad. Z bledého obličeje svítily velké zelené oči, lemované hustými vějíři řas. Vypadala vystrašeně a přerývaně dýchala. Skoro jako by... před něčím utíkala? Ale před čím? Les začínal tmavnout. Dívka kolem sebe těkala očima. Něco hledá? Před ní se objevil stín. Vypadalo to, jako by se mlha snažila získat tvar. Dívka klekla na kolena. Plakala. Ale ne slzy...Krev? Je možné, aby někdo brečel krev? A vážně je možné, aby si... za ní stoupla úplně ta samá dívka? Jako by byla její naprosto přesnou kopií. Jako by ji někdo naklonoval... No, ne. Jeden rozdíl by se našel. Ta první dívka měla v očích strach, zatímco ta druhá... Síla v jejích očích... Skoro by vás zlomila jediným pohledem. Mlha - dá-li se tomu tak říkat - vydala nadpozemský řev, a pak se rozplynula. Obě dívky se postavily naproti sobě. Nehybně na sebe zíraly. Les začal mizet. Skoro jako ta mlha, nebo co to bylo... Objevila se zelenooká dívka, stojící před zrcadlem v bílé místnosti. Setřela slzu, stékající po tváři, zavřela oči a třikrát se zhluboka nadechla, otevřela oči, nasadila nic neříkající výraz a vyrazila ke dveřím.
A pak už jen to pitomé cink.
Vážně divný sen...
"...
We make our own way
No thoughts of yesterday
Black hearts of chrome and battle scars
(chrome and battle scars)
Woooa
The legacy
Born from a dream
On leather wings
Rose from the streets with a hands of destiny
...
So listen closely
and don't stop working
No one can tell you who you are
(tell you who you are)
...
GO!
Run! (Run!) Run!
Never look back!
Run! (Run!) Run!
Never look back!
Run! Run! Run!
Never look back!
Run!
..."
Zajímavost: O skladbě 'The Legacy' Andy Biersack (zpěvák a zakladatel kapely BVB) prohlásil: "Každý chce po sobě něco zanechat, nějaký odkaz. Píseň je o tom, když
jsme jako kapela poprvé začali vystupovat a hrát, kolik se nám dostalo
uznání a absolutního obdivu od BVB Army. Společně jsme vytvořili něco úžasného. Toto bude náš Odkaz."
No a tento blog je takový můj Odkaz :)
Dnešním článkem bych Vám chtěla říct, abyste stíny nechali umřít, protože jedině tak se můžete cítit naživu. Kostel lží Vám nemůže říkat, co je správné. Nechte svíčky osvětlit Vaši svobodu. Osvoboďte se od myšlenek na včerejšek, a na kožených (nebo jakýkoliv jiných ;) ) křídlech leťte za svým snem. Poslouchejte pozorně, a nepřestávejte pracovat. Nikdo Vám nemůže říkat, kým jste. Běžte a neohlížejte se.
Vždycky buďte sami sebou.
Black Veil Brides - Shadows Die: https://www.youtube.com/watch?v=NXdJo99RCos
Black Veil Brides - The Legacy: https://www.youtube.com/watch?v=OsO9wGRf5hI
Opět moc děkuji každému, kdo si to přečetl! Doufám, že se Vám dnešní článek líbil. Jak už jsem říkala minule, budu vděčná za opravdu jakoukoli odezvu. Takže máte-li dotaz/výtku/připomínku nebo cokoli jiného, napište! Budu ráda :)
Andie Alexanderr
Zdravím, zase já (trapné, ale žádala jsi odezvu:D).
OdpovědětVymazatMusím říct, že tenhle kousek je mnohem lepší než to, co jsi publikovala prvně. Příběh už se netočí tolik okolo BVB, ale rozvíjí myšlenku jejich textů... to se mi moc líbí, skvělý nápad. Je vidět, že ty texty skutečně chápeš, jak dokážeš rozebrat jejich smysl, to každý neumí.
Z díla je rozhodně vidět tvé úsilí a já ti za něj děkuji, to však nemění můj názor na to, že bych si od tebe radši přečetla něco trochu epičtějšího a méně lyrického:)