3.
MAX:
Nápor větru mě nutí předklonit se víc. Dalo by se říct, že prostě ležím na nádrži. Zeleň lesa se kolem mě míhá. Tvoří zelenou stěnu ohraničující asfalt. Cítím se v bezpečí. Což je zvláštní, protože před malou chvílí jsem stála v blízkosti vlka, a k zemi mě srazil neznámý kluk. Andy. Při vzpomínce na něj se pousměji.
Teď frčím sto osmdesát silnicí vedoucí ničím. Mám namířeno do malého městečka. Jiní ho nazývají zapadákovem, já domovem. Strohou, avšak ani trochu nudnou zeleň začnou občasně narušovat domky a chatky. A, domov se blíží. Asi po dvou kilometrech už zabývám na naší příjezdovou cestu. Tátův Mercedes stojí před garáží. Je doma nějak brzo. Ještě sedí v autě. Objedu Mercedes a zajedu do garáže. Slezu z mašiny a sundám si přilbu. Všechno motorkářské oblečení uložím do skříně k tomu určené.
"Ahoj," zahučím na tátu vystupujího z auta. S někým telefonuje. Jen se zamračí a mávne rukou. Pofrčíš rameny, a Mizím v domě.
"Uf, ještě že klaply!" zvolá Cathy.
"Kdo klapl?" zeptám se zmateně.
"Dveře."
"Proč by neměly?"
"Připomínáš mi němý film. Ty taky bývaly černobílé." vysvětlí.
"Zato ty vypadáš, jako bys spadla do kbelíku s barvama."
Vyplázne jazyk. Přisednu si k ní na gauč. "Drzá na starší sestřičku, to už je ti asi líp?" dloubnu ji do žeber. Srandovně se zahihňá.
"Jo, už je to lepší." potvrdí. Levou rukou ji obejmu kolem ramen a políbím do vlasů.
"Podíváme se na nějakej film?" upře na mě ta svá psí očka.
"Co bys chtěla vidět?"
"Hmmm... Třeba Twilight?"
"Nedívala ses na to včera?"
"To vadí?"
"Dobře, tak teda Twilight."
"Půjdem ke mě, ne?"
Přikývnu "Mám udělat popcorn?"
"Že se ptáš!" zazubí se "Jdu to zatím připravit,"
Vstanu z gauče a jdu do kuchyně.
"Ahoj tati," zaslechnu Cathy.
"Ahoj Zlatíčko!" odpoví jí táta, a za chviličku už stojí za mnou. Bezva, asistenci u přípravy popcornu jsem potřebovala...
"Max, kde jsi byla tak dlouho?"
"Byla jsem se projít, a trochu se to protáhlo." vlastně ani nekecám.
"S kým?" Dělá, jako by nevěděl, kolik mám kamarádů.
"S veverkama, srnkama, a co já vím, třeba tam bylo i sedm trpaslíků." a taky vlk a Andy, ale o tom se zmiňovat nehodlám.
"No dobře. Hlavně se moc necourej hluboko po lesích." Mlčím. Nebudu mu slibovat, že to neudělám, protože to udělám. To vím jistě. Jsem sobec, a chci ji vidět. Přestože s tím Andy nesouhlasí. Tak nějak nechápu, proč chce vědět, kdy tam půjdu. Chci, abys mi zavolala, kdykoli sem pojedeš,jeho slova mi zazní myslí. Dělá, jako by tam chtěl jít se mnou. Jemu snad může být jedno, co já kde a s kým dělám, ne? Třeba jen nechce mít nic společného s mou případnou smrtí, a tak se mě jen snaží držet dál od samostatně stráveného času s ní. Sama na sebe nadzvednu obočí - mou případnou smrtí? Blbost! Ona mi neublíží.
"Koho by sis vybrala ty? Edwarda nebo Jacoba?" zahuhlá Cathy. Podívám se jí do tváře, s pusou plnou popcornu vypadá jako syslík. Chvíli neodpovídám, a ona třikrát zamrká svými našedlými kukadly. "Edwarda." odpovím.
"Protože je bohatý, a ty bys s ním mohla utrácet navěky?"
"Ne."
"Takže se ti líbí víc, než Jacob?"
"Povahově určitě,"
"A vzhledově?"
Zakoulím očima - zase se všechno točí kolem vzhledu "I vzhledově." Přikývne hlavou. "A kdo se víc líbí tobě?"
"No... Líbilo by se mi jezdit na vlkovi," Na vlkovi... Líbilo by se mi... Vlkovi... Útržky jejích slov mi krouží hlavou. Dál něco povídá, ale nevím co. "Ty máš ráda vlky?" přeruším ji.
"Jasně," záření se.
Nápor větru mě nutí předklonit se víc. Dalo by se říct, že prostě ležím na nádrži. Zeleň lesa se kolem mě míhá. Tvoří zelenou stěnu ohraničující asfalt. Cítím se v bezpečí. Což je zvláštní, protože před malou chvílí jsem stála v blízkosti vlka, a k zemi mě srazil neznámý kluk. Andy. Při vzpomínce na něj se pousměji.
Teď frčím sto osmdesát silnicí vedoucí ničím. Mám namířeno do malého městečka. Jiní ho nazývají zapadákovem, já domovem. Strohou, avšak ani trochu nudnou zeleň začnou občasně narušovat domky a chatky. A, domov se blíží. Asi po dvou kilometrech už zabývám na naší příjezdovou cestu. Tátův Mercedes stojí před garáží. Je doma nějak brzo. Ještě sedí v autě. Objedu Mercedes a zajedu do garáže. Slezu z mašiny a sundám si přilbu. Všechno motorkářské oblečení uložím do skříně k tomu určené.
"Ahoj," zahučím na tátu vystupujího z auta. S někým telefonuje. Jen se zamračí a mávne rukou. Pofrčíš rameny, a Mizím v domě.
"Uf, ještě že klaply!" zvolá Cathy.
"Kdo klapl?" zeptám se zmateně.
"Dveře."
"Proč by neměly?"
"Připomínáš mi němý film. Ty taky bývaly černobílé." vysvětlí.
"Zato ty vypadáš, jako bys spadla do kbelíku s barvama."
Vyplázne jazyk. Přisednu si k ní na gauč. "Drzá na starší sestřičku, to už je ti asi líp?" dloubnu ji do žeber. Srandovně se zahihňá.
"Jo, už je to lepší." potvrdí. Levou rukou ji obejmu kolem ramen a políbím do vlasů.
"Podíváme se na nějakej film?" upře na mě ta svá psí očka.
"Co bys chtěla vidět?"
"Hmmm... Třeba Twilight?"
"Nedívala ses na to včera?"
"To vadí?"
"Dobře, tak teda Twilight."
"Půjdem ke mě, ne?"
Přikývnu "Mám udělat popcorn?"
"Že se ptáš!" zazubí se "Jdu to zatím připravit,"
Vstanu z gauče a jdu do kuchyně.
"Ahoj tati," zaslechnu Cathy.
"Ahoj Zlatíčko!" odpoví jí táta, a za chviličku už stojí za mnou. Bezva, asistenci u přípravy popcornu jsem potřebovala...
"Max, kde jsi byla tak dlouho?"
"Byla jsem se projít, a trochu se to protáhlo." vlastně ani nekecám.
"S kým?" Dělá, jako by nevěděl, kolik mám kamarádů.
"S veverkama, srnkama, a co já vím, třeba tam bylo i sedm trpaslíků." a taky vlk a Andy, ale o tom se zmiňovat nehodlám.
"No dobře. Hlavně se moc necourej hluboko po lesích." Mlčím. Nebudu mu slibovat, že to neudělám, protože to udělám. To vím jistě. Jsem sobec, a chci ji vidět. Přestože s tím Andy nesouhlasí. Tak nějak nechápu, proč chce vědět, kdy tam půjdu. Chci, abys mi zavolala, kdykoli sem pojedeš,jeho slova mi zazní myslí. Dělá, jako by tam chtěl jít se mnou. Jemu snad může být jedno, co já kde a s kým dělám, ne? Třeba jen nechce mít nic společného s mou případnou smrtí, a tak se mě jen snaží držet dál od samostatně stráveného času s ní. Sama na sebe nadzvednu obočí - mou případnou smrtí? Blbost! Ona mi neublíží.
"Koho by sis vybrala ty? Edwarda nebo Jacoba?" zahuhlá Cathy. Podívám se jí do tváře, s pusou plnou popcornu vypadá jako syslík. Chvíli neodpovídám, a ona třikrát zamrká svými našedlými kukadly. "Edwarda." odpovím.
"Protože je bohatý, a ty bys s ním mohla utrácet navěky?"
"Ne."
"Takže se ti líbí víc, než Jacob?"
"Povahově určitě,"
"A vzhledově?"
Zakoulím očima - zase se všechno točí kolem vzhledu "I vzhledově." Přikývne hlavou. "A kdo se víc líbí tobě?"
"No... Líbilo by se mi jezdit na vlkovi," Na vlkovi... Líbilo by se mi... Vlkovi... Útržky jejích slov mi krouží hlavou. Dál něco povídá, ale nevím co. "Ty máš ráda vlky?" přeruším ji.
"Jasně," záření se.
Žádné komentáře:
Okomentovat